V tomto školním období vstupují dva členové komunity IDEA Quest do nových kapitol: jeden se vrací do učeben, zatímco druhý poprvé nastupuje na vysokou školu. Jejich cesty začaly s odstupem let, ale spojuje je stejný kampus, stejná víra ve vzdělání a dar, kterým se kruh uzavřel.
Adrienne Piando se poprvé dostala do IDEA Quest jako žákyně třetí třídy. Vzpomíná si, jak navštívila kampus, který se stále rozrůstal, a plakala při pomyšlení na změnu školy. O několik let později se tentýž kampus stal tak důležitou součástí jejího příběhu, že po promoci v roce 2017 a získání bakalářského titulu se našla cesta zpět.
Dnes vyučuje kurzy Cesta na vysokou školu a skrz ni a kurzy psychologie pro pokročilé, prochází se stejnými chodbami, které ji kdysi formovaly, a pracuje po boku některých pedagogů, kteří ji kdysi učili. „Návrat tam, kde to všechno začalo, a odměňování komunity, která mi tolik dala, bylo velmi obohacující,“ řekla. Návratem se Adrienne stala součástí stejného podpůrného systému, který ji vedl a pomáhal studentům naplánovat si cestu na vysokou školu a dále.
Jednou z těchto studentek byla Lizandra „Lizzy“ Vela, která navštěvovala IDEA Quest od mateřské školy až do maturity. Když Lizzy nastoupila do Adrienniny třídy na střední škole, byla tichá a stále se snažila zjistit, kam patří. Adrienne ji povzbuzovala, aby riskovala, navazovala kontakty s ostatními a rozvíjela se ve vůdčí osobnosti vlastním tempem.
V posledním ročníku se Lizzy stala místopředsedkyní studentské rady a spolupředsedkyní jiné studentské organizace. To, co začalo jako pomoc učitelce rezervované studentce najít její hlas, se vyvinulo ve vztah, který formoval Lizzyiny plány do budoucna. „Kdyby tu nebyla a nedala mi ty příležitosti, nemyslím si, že bych byla tím, kým jsem dnes,“ vzpomínala Lizzy.
Adriennin závazek vůči studentům měl i jinou podobu: dárcovství. Brzy poté, co se připojila k týmu IDEA Quest, se stala dárkyní Give Me 5. Jako absolventka i pedagožka se přispívání cítilo jako přirozené rozšíření podpory, kterou poskytovala ve třídě. Věděla, že její příspěvky pomohou dalšímu studentovi IDEA pokračovat ve studiu na vysoké škole, i když nikdy nevěděla, který student to bude.
Nicméně, na jarním Dni autogramiády se Adrienne propojila v roli učitelky, absolventky a dárkyně. Seděla v publiku a sledovala, jak byla Lizzy oznámena jako držitelka stipendia pro Den autogramiády. Když Lizzy šla vpřed, Adrienne se rozplakala. „Byla jsem tak hrdá. Připomnělo mi to, proč jsem darovala a proč věřím v tuto část IDEA,“ vzpomínala Adrienne.
Pro Lizzy bylo slyšet své jméno neskutečné. „Řekli moje jméno a já si pomyslela: ‚Počkejte, to jsem já!‘“ vzpomínala. „Byl to tak neskutečný zážitek.“
Letos na podzim Lizzy zahájí studium na University of Texas Rio Grande Valley, kde se plánuje věnovat svému vlastnímu pedagogickému povolání. Po letech budování smysluplných vazeb se svými učiteli chce vytvořit stejný pocit sounáležitosti u mladých studentů, zejména u těch, kteří jsou tiší nebo váhají promluvit, jako kdysi ona.
Zatímco Adrienne začíná další školní rok na kampusu, kde se utvářel její příběh, Lizzy nastupuje na vysokou školu s vizí učitelky, kterou se doufá stát. Jejich společné cesty ukazují, že podpora studentů na vysoké škole a během ní není jediný okamžik; je to vlna, která se rozrůstá pokaždé, když pedagog uvěří ve studenta, absolvent se vrátí do služby nebo se člen týmu rozhodne přispět.
Lizzy doufá, že se jednoho dne stane učitelkou, na kterou si mladý student vzpomene; takovou učitelkou, jakou pro ni byla Adrienne.
